Chcete znát střípky z programu 13. Islandského dne? Tady jsou.

Klub islandských fanatiků a Městská knihovna v Praze, za podpory CK Periscope Skandinávie a Icelandair zvou všechny milovníky severu a Islandu zvláště na třináctý ročník Islandského dne, který se bude konat v sobotu 14. 6. 2013 od 12 do 21 hodin v Městské knihovně v Praze 1.
 
Islandský den je určen nejen těm, kteří tento kouzelný ostrov již navštívili a kterým se navždy vryl pod kůži, ale i těm, kteří se na cestu teprve chystají. Bohatý program potěší především milovníky cestování se zájmem o poznání kultury a života jiných zemích.
 
Ukázka z programu:
Syn stínu: Mluvící lišky ve službách lidskosti – Helena Březinová
Podzimní barvy Islandu – Jan Sucharda
Historické mapy Islandu – Vladimír Zelenka
Moje druhé doma – Martina Kašparová
Island, kde se rodí Země – Jiří Lehejček
Í hvítum snjó – Jiří Hroník
Projekt Nordfjardargöng – Metrostav
Hlavní host: islandský písničkář a show-man v jedné osobě SVAVAR KNÚTUR
 
w/ www.islandklub.com
facebook event
 
- - -
 
Anotace k programu:
 
Svavar Knútur - koncert
Islandský písničkář Svavar Knútur pochází z drsné části ostrova, Západních fjordů. Neustálá bolest a pocit úzkosti z dlouhých tmavých zim a nespavost díky 24 hodin denně do očí bijícímu letnímu slunci dává tomuto hudebníkovi prostor i důvod rozkvétat a růst, stejně jako jiným islandským interpretům. Ze Svavara se tak v průběhu času stal humorný vypravěč a vášnivý potápěč do kalných vod lidských stavů mysli. Svavarovo písničkářství neprošlo bez mezinárodního povšimnutí. Díky BBC jeho písně zazněly milionům diváků a posluchačů po celém světě. Do České republiky přijel Svavar Knútur koncertovat poprvé v únoru 2013, přivezl tenkrát sebou čerstvé album Ölduslóð (Cesta vln), na kterém s ním spolupracovala Markéta Irglová, jediná Češka pyšnící se Oscarem za hudbu k filmu Once (ve spoluautorství s Glenem Hansardem). Jejich společné duety na Islandu dobyly hitparády a píseň Baby Would You Marry Me je již velmi populární také v zámoří.
Svavar Knútur začínal jako zpěvák a kytarista ve skupině Hraun. Posledních 5 let však hraje sólově a na kontě má již 3 alba – Kvöldvaka, Amma a Ölduslóð. Obaly všem jeho deskám navrhla jeho dcera Dagbjört Lilja. Svavar zpívá o moři, horách a o svém životě. V jeho písních tak naleznete severskou melancholii i popis drsné, avšak krásné krajiny a také osobní příběhy. Jak sám Knútur uvádí, hudba mu pomohla vyrovnat se se smrtí svého otce a proto jsou jeho písně o smutku, ale i o naději, o nalezení vyrovnanosti a pokoje. Písně o krajině zpívá zpravidla v islandštině, v písních o sobě a svém životě používá většinou angličtinu. Svavar Knútur ale zejména používá svoje showmanství, humor a dobrou náladu.
 
Syn stínu: Mluvící lišky ve službách lidskosti – Helena Březinová
V roce 2005 měli Islanďané důvod k oslavě: útlounká knížka Skugga-Baldur spisovatele a textaře s uměleckým pseudonymem Sjón získala prestižní Literární cenu Severské rady. Kniha vyšla péčí nakladatelství Argo i česky pod názvem Syn stínu a přednáška skandinavistky a překladatelky Heleny Březinové nás provede kouzelným světem Sjónovy báchorky.
Kolem poledního bylo ještě průzračné jasno a modré nebe. Muž si vybavil všechny čarovné chvilky, které v horách zažil od chlapeckých let. Kráse těch dní se nevyrovnalo nic, tedy s výjimkou nového lustru v kostele v Dalbotnu.
Ne! Muž sebou praštil na břicho. Co to tam zahlédl? Že by nějaký balvan? Hmátl po dalekohledu, ale neviděl nic. Zamžené sklo. Otřel ho rukávem. Cože? Je to možné, nebo ho šálí zrak? Teď to zmizelo. Ne! Zase se to zjevilo:
Liščí hlava! Vážně. Sotva se dala vytušit a byla to ryška. Už tam určitě hlídkovala celé hodiny. Zasunu dalekohled do pouzdra.
Liška hrůzostrašně zavyla.
 
Podzimní barvy Islandu – Jan Sucharda
Když islandský prezident Ólafur Ragnar Grímsson navštívil před dvěma lety Českou republiku, vyslovil ve svém projevu k členům Klubu islandských fanatiků své přání, aby lidé, nejen islandští fanatici, měli v sobě dostatek „fanatismu“ a navštěvovali Island i mimo hlavní letní sezónu, neboť po celý rok jeho země může cestovatelům nabídnout mnoho zajímavého a jedinečného.
Jak jsme se již několikrát přesvědčili, právě podzimní Island v sobě skrývá jedinečné zážitky v podobě nízkého slunce, díky němuž se ostrov odívá do překrásných barev a při troše štěstí se na obloze začíná objevovat tajuplná polární záře. Ale také přichází první sněhové přeháňky, které pocukrují mechová pole a zmírní drsnost černých hor.
Jan Sucharda - autor dvou fotografických publikací o Islandu a Průvodce islandským vnitrozemím, si již několikrát toto období vychutnal. Prostřednictvím svých krásných fotografií právě z podzimního období vás zavede na návštěvu ostrova mimo hlavní turistickou sezónu.
 
Historické mapy Islandu – Vladimír Zelenka
Mapování Islandu sahá do středověku. Nejstarší tištěné mapy Islandu pocházejí z atlasů hlásících se k odkazu zeměpisné práce Claudia Ptolemaia. Island je zde spíš naznačen, často jako země Thule, s minimem místních názvů - obvykle se objevuje pouze Skálholt a Hólar. První mapa zobrazující Island podrobněji, je segment slavné devítidílné mapy Carta Marina švédského biskupa Olafa Magna z roku 1536. Nejslavnější a skutečně první moderní mapou, kde se Island začíná podobat realitě, je skvost světové kartografie, mapa Islandia z Orteliova atlasu, kterou zpracoval biskup Guđbrandur Þorláksson koncem 16. století. Následuje řada krásných a zajímavých map, na nichž se postupem času začíná zobrazovaný Island blížit nám známému tvaru. K výraznému přiblížení mapového zobrazení realitě přispěli svou průzkumnou činností dva význační islandští zeměpisci a kartografové – Björn Gunnlaugsson v prvé polovině 19. století a Þorvaldur Thoroddsen ve druhé polovině 19. století. Výtečným dokladem profesionální kartografické práce je výtvarně nádherná a topograficky perfektní sada 87 map Islandu vydaná v měřítku 1:100 000 v prvé polovině 20. století, která se stala základem řady map, které byly vydávány až do nedávné minulosti.
 
Island, kde se rodí Země – Jiří Lehejček
Na Islandu strávíme více než pět měsíců, coby studenti University of Island. Během nich kromě studia v Reykjavíku – nejsevernější metropoli světa – procestujeme po ostrově ve středu Atlantiku více než 60 dní. Podíváme se k bublající lávě, horkým řekám, na ledovce, do horských výšin, k nesčetným vodopádům, ale i do drsného islandského vnitrozemí, které je považováno za poslední divočinu v Evropě.
Proběhne krátký kurz do tajů islandské kuchyně, která mnohým našincům způsobí zažívací problémy už při pohledu na nabízené pochoutky. Budete seznámeni s běžným životem Islanďanů, se kterým byl autor v blízkém kontaktu a ti i díky způsobu cestování – autostopu. Ve zkratce se seznámíte s prací skupiny islandských glaciologů z University of Island, které se stal přednášející na 14 dní součástí. Prostě se dozvíme něco o dechberoucím kousku Země, kde je vám líto chodit spát a každý den je originál.
 
Moje druhé doma – Martina Kašparová
Většina Čechů jezdí na Island na dovolenou, obdivovat tamní úchvatnou přírodu. Jako turistka se tam roku 2009 poprvé podívala i Martina Kašparová. Rok nato už balila kufry, protože byla zvědavá, jak se na ostrově opravdu žije. Půlroční studijní pobyt v rámci programu Erasmus ji zřejmě neodradil, protože se v srpnu 2012 do Reykjavíku opět vrátila a strávila zde další ryze islandský rok. Jaký byl? A bude pokračování?
 
Í hvítum snjó – Jiří Hroník
Jiří Hroník je pro českou veřejnost zatím méně známým autorem. Dlouhá léta žil a tvořil na Islandu. Na tento výjimečný ostrov odešel jako student, který se chtěl naučit starobylému a obtížnému jazyku. Poté, co jazyk zvládnul, si vyzkoušel život rybáře v odlehlé osadě Flateyri. Drsná zkušenost s krajinou a oceánem se odráží i v přístupu, s jakým zachycuje islandskou krajinu. Není to pouhé focení „atrakcí“ magického ostrova, jak je známe z turistických lákadel, ale mnohem více skutečné proniknutí do charakteru živlů, které ostrov utvářejí.
 
Projekt Nordfjardargöng – Metrostav
Aleš Gothard má ve společnosti Metrostav na starost naprosto speciální projekt. Ražbu nejdelšího silničního tunelu na Islandu. Uspěl i proti islandské a islandsko-švýcarské konkurenci.
Projekt sám o sobě je pro celý tým velkou výzvou. Ražby tunelu procházejí pasážemi s velmi komplikovanými geologickými podmínkami a vně tunelu nám práci ztěžuje islandské počasí s velkým úhrnem srážek a silným větrem. Island je ale zemí s krásnou přírodou a přátelskými lidmi. Práce na odlehlém místě a dlouhodobá izolace od rodin je zkouška osobnosti všech členů týmu. Kdo jí projde, stane se houževnatějším.
Ražby tunelu byly zahájeny v listopadu loňského roku a k 7. 4. 2014 bylo vyraženo necelých 1200 z celkem 7566 metrů. Větší část ražeb je proto stále před námi. Výzvy přicházejí hlavně v podobě nesoudržných sedimentárních vrstev, které prokládají, pro ražbu příznivější, bazaltové vrstvy. Jisté problémy lze také očekávat v průběhu ražeb pod vysokým nadložím, které bude ve svém nejvyšším bodě dosahovat téměř 850 metrů. Během prací na našem prvním islandském projektu jsme se rovněž potýkali s velkým množstvím vody pronikající skrze pukliny do raženého profilu díla. Tato voda často dosahovala vysokých tlaků (až 30 barů) a velmi nízkých teplot. Tato situace se na novém projektu zatím neopakovala a vzhledem k časové náročnosti zmáhání podobných situací doufáme, že to tak i zůstane.