Čankišou a jejich zápisky z cest, VI.

18.7.
Včera jsme podnikli cestu místní autobusovou linkou do rezervace orangutanů. U vstupu nás místní rangeři seznámili s pravidly a ukázali nám fotky pokousaných rukou a nohou těch, kteří pravidla porušili. Bohužel ale pokousaní byli většinou právě rangeři, kteří chránili turisty. Vyzbrojeni informacemi jsme šli na místo setkání opičího druhu. Po chvíli přišla orangutaní máma s opičátkem po cestě, po které jsme přišli i my. Sofistikovaným gestem pozdravila rangery, kteří jí zaplatili 50 ringitů, a šla pózovat coby zkušená modelka. Když všichni docvakali, vzala si meloun, vylezla na strom a zmizela ve větvích. Pak jsme se přesunuli na stanoviště číslo 2, kde čekal další orangutan. Představení bylo téměř identické. Po focení se orangutan sbalil i s pamlskem v igelitovém pytlíku. Začal tropický slejvák a opice byly každému ukradené, všichni se tlačili pod malinkatým přístřeškem. Tohle opičí divadlo má s divokou přírodou pramálo společného. Dost nás to zklamalo.

Dnešek byl naopak jak z románu o papouškovi Žako. Po 3/4hodinové cestě autobusem jsme dorazili k říčnímu přístavu. Na nástěnce u vchodu nás opět čekala hrozivá informační tabule, pro změnu s krokodýly. Ti oproti orangutanům svoji práci dovedli vždy až do úplného konce. Na jedné z fotek vytáhli rozpáranému krokodýlovi z břicha lidské nohy. Nasedli jsme na motorový člun, který nás zavezl deltou řeky podél pobřeží až do samotného parku. Výstup z lodi byl jak z nějakého kýčovitého filmu. Obrovská pláž s palmami, která na každé straně končí vysokými útesy, azurové moře, bílý písek, opice vřeštěly v korunách stromů a uprostřed kiosek s občerstvením. Absolutně perfektní. Chvíli jsme pozevlili a vyrazili na cestu. Po zkušenosti z prvního treku po pralese se tento po chvíli ukázal jako procházka po růžové zahradě. Příjemným tempem asi po jeden a půl hodině jsme přišli na kraj útesu a pod námi se rozprostřela absolutně jedinečná podívaná. Nádherná pláž s vlnami hnanými svěžím vánkem v rozeklaných skalách a bizarními útesy na obzoru nás lákala ke koupání. Tak se taky stalo. Dobrodružná zpáteční cesta lodí byla dokonalým završením celého dne. Vodní pěna ostřikovala naše těla, Sysyn povlával na přídi a loď svištěla po vlnách téměř nadzvukovou rychlostí. Poslední den naší expedice na Borneo se opravdu vydařil.