Azure je velmi zajímavá mladá žena. Pochází z Japonska a nyní žije v New Yorku. Spolupracuje s Green Day, plete zvláštní šály a maluje ilustrace pro zajímavé projekty.
Povězte nám něco o sobě a vašem zázemí. Odkud jste? Nejsem si jistý, jestli z Japonska, Spojených států, nebo z jiné země? Co jste studovala?
Narodila jsem se v Japonsku a také v něm byla vychována. Přišla jsem do New Yorku, abych absolvovala uměleckou školu. Studovala jsem na katedře Design and Technology, kde jsem se naučila grafickému designu, pohybové grafice, webovému designu a také trochu zvukovému designu.
Vaše hlavní práce souvisí s filmem/animacemi, je to tak?
Ano. Ve škole jsem se původně na studium animace nijak zvlášť nezaměřovala, ale měla jsem tak ráda kreslení, že jsem nakonec neúmyslně skončila u animace, která se stala součástí mých přednášek o pohybové grafice. Tehdy jsem to cítila asi jako…“Joo! Můžu kreslit víc věcí“. Pohybová grafika, kurzy studia tělesných pohybů, prezentace… když jsem měla možnost, vybrat si jaký prostředek budu moci používat, animace byla má první volba. Ale asi jsem si představovala animaci spíše jako reklamní spoty, než televizní pořady a celovečerní animované filmy. Proto jsem nikdy neabsolvovala nějaký kurz zaměřený ryze na animaci (do dnes se divím proč). A když nadešel čas státnic, měla jsem animaci natolik ráda, že jsem pro svou diplomovou práci nepřemýšlela o ničem jiném. Od tohoto momentu jsem následovala svůj cíl stát se animátorem. Spolupracovala jsem na pořadech jako Ugly Americans(na stanici Comedy Central), Sid the Science Kid(na stanici PBS) a The Electric Company(Také pro PBS). Měla jsem na starost velkou část samotné animace a designu, ale také jsem pracovala na krátkých animovaných filmech a na pilotních dílech seriálů jako návrhář obrázkového scénáře a asistent režiséra animace.
Ilustrujete knížky, reklamy, nebo něco jiného? Opravdu se mi líbily vaše kresby na Flickru. Jak se vaše kreslení/malování vyvíjelo a kreslíte každý den?
Jako ilustrátorka ráda využívam Sketchbook Pro a měla jsem pár výstav s Autodesk Sketchbook, například na Digital Canvas 2011 v San Francisku, nebo na Siggraph 2011 ve Vancouveru. Jedna z mých ilustrací bude tento podzim v digitalní knize umění sponzorované Autodesk a Viz Media.
Oblíbila jsem si kreslení už… já nevím, jestli si to dobře pamatuji, tak ho mám ráda, celý svůj život. Měla jsem ráda kreslení ve školce…(když zavzpomínám) jasně si pamatuji, že učitelé na základní škole si dělali starosti s tím, že kreslím až moc. Když jsem udělala, jako dítě, něco špatného nedostala jsem zaracha, místo toho mi máma zakázala kreslit. Bylo to velice efektivní, bolestivé a máma si toho byla dobře vědoma. Myslím, že dní, kdy nemohu kreslit věci ryze pro zábavu, přibylo od té doby, co jsem dostudovala na univerzitě. Je to proto, že mám neustále nějaké uzávěrky, ale než jsem začala pracovat, nakreslila jsem vždy alespoň jednu věc denně. Pamatuju si, že když jsem byla nemocná a měla jsem spát, tak jsem si schovávala bloček a tužku pod svůj polštář.
Má práce se vyvíjela v průběhu života, proto vám to nemohu vysvětlit, aniž bych vám popsala můj životní příběh, haha.
Absolvovala jsem pár základních mimoškolních uměleckých kurzů. Ten první byl… no to mi mohlo být asi 7 let. Ráda jsem kreslila, ale učit se kreslit bylo nepříjemné. Tehdy jsem měla jen pár hodin, ale když jsem byla v osmé třídě, začala jsem chodit na kurzy pravidelně každý týden. Tam jsem dělala mnoho kreseb tužkou a uhlím a také nějaké malby olejem. Kreslení tužkou mám opravdu ráda a zbožňuji detaily. Byla jsem smutná z toho, že existovaly fotografie, takže byla menší poptávka po velmi realistických výkresech. Nečetla jsem moc Mangy a jako dítě jsem měla dovolenou jen asi hodinu televize denně. Takže jsem vyrůstala bez toho, aniž bych se koukala na nějaké anime, ale bavila jsem se tím, že jsem se pokoušela o reprodukce děl umělců, které jsem měla ráda. Myslím, že pojmy “manga“ a “realistický“ se svým způsobem časem spojily a já už jsem odmítala kreslit věci jako obrovské lesklé oči typické pro mangu. Od té doby jsem kreslila podle toho, jak jsem se zrovna cítila, sem tam mě něco ovlivnilo, no a dnes jsem taková, jaká jsem.
Co obvykle obnáší vaše práce? Nebo je to s každým projektem jiné?
Záleží na projektu. Většinou se jedná o animaci, obrázkový scénář, design postav nebo návrh pozadí. Často dělám během jednoho projektu víc věcí najednou.
Pracovala jste pro Green Day. Jaké to bylo a co přesně jste pro ně dělala?
Haha, ten projekt byl pro Broadwayské představení “American Idiot“. Má práce spočívala v navržení postav ve snímku, a …vlastně jsem dostala obrázkový scénář s obyčejnými panáčky jako postavami a ty jsem animovala a pokusila se, aby byly záběry co nejdynamičtější.
Vy sama jste v kapele a zní opravdu zajímavě. Mohla byste nám povědět, co děláte za hudbu?
K první kapele jsem se přidala v roce 2008. Úplnou náhodou. Můj šéf a režisér Alan Forman byl v kapele s jeho kamarádem Rogerem Masonem, která se jmenovala Ten Minute Turns for years. Někdy v té době jsem si říkala, že zase začnu hrát na piáno (chodila jsem na hodiny od čtyř do devatenácti let, ale od té doby, co jsem se přestěhovala do New Yorku, jsem neměla šanci hrát) a Alan zaslechl, jak o tom mluvím. Zeptal se „Ty hraješ na piáno!? Nechceš hrát s námi?“ a má odpověď byla „Ohh ano!“. Byla jsem na zkoušce, líbila jsem se mu, a tak jsem s nimi hrála na klávesy a zpívala doprovod. Nedávno jsem se také přidala k Rogerově další kapele zvané Kings County a začala hrát na syntetizéry.
Jak jste se dostala k pletení a proč?
Vlastně jsem pletla už dříve, dvakrát na střední škole, protože jsem chtěla uplést šálu mému příteli k Vánocům. Je to celkem kýčovitá, ale populární věc, když holka v Japonsku uplete svému příteli šálu.
Nevím, jak ta tradice začala, ale myslím, že je to dodnes pravda. Tolik se mu šála líbila, že mě poprosil ještě o jednu. Obě byly velmi jednoduché. Potom jsem přestala a několik let jsem se jehel nedotkla a to do té doby, než jsem poznala svého manžela v roce 2008. Právě se nastěhoval do New Yorku a neměl teplou bundu, s kterou by vydržel přes zimu, protože tam, odkud pocházel, ji nepotřeboval. Urputně jsem se snažila zamezit jeho nastydnutí a tak jsem mu upletla super teplou Alpaca šálu. Velmi jednoduchou, ale obrovskou. Později jsem se dozvěděla, že nemá šály moc v oblibě, ale tuhle si zamiloval a dodnes ji používá. Woohoo!
Kdo vás to naučil, nebo to máte z internetu?
Mým úplně prvním učitelem byla má babička, která bydlela s mojí rodinou. Myslím, že poprvé jsem ji požádala, aby mě naučila háčkování, když mi bylo asi 7 let. Velmi ji to potěšilo a začala mě to učit. Ale po pár desítkách centimetrů háčkování mě to omrzelo. Avšak, když jsem dělala svou první šálu, opět jsem za ní zašla pro začátečnické rady. Domnívám se, že napodruhé jsem si půjčila knihu o pletení své sestry, kterou jsem náhodou našla v našem pokoji.
Když jsem znovu začala s pletením v roce 2008, tak jsem samozřejmě úplně zapomněla, jak se to dělá. Šla jsem do knihkupectví a koupila knihu pletení pro začátečníky v japonštině. A jakmile jsem nahodila první očka, překvapivě se mi vše vybavilo. Začala jsem plést v říjnu s tím, že to nejspíš do štědrého dne nestihnu (Chtěla jsem mu ji dát k Vánocům), ale k mému překvapení jsem skončila již za tři týdny. Chtěla jsem pak udělat něco dalšího a tak jsem začala dělat svou první čepici, na kterou byl návod ve stejné knize. Chtěla jsem vyrobit další věci. A do hry zapojil všemocný internet. Do té doby jsem uměla jen plést a háčkovat. Bála jsem se a ani nepomýšlela na to, že bych zkusila copánky, nebo krajky. Ale všechny ty články a vzory na internetu mě tak zajímaly, že jsem to zkrátka musela zkusit. Myslím, že tak 90% toho, co umím, jsem se naučila na internetu.
Co pro vás osobně pletení, předení atd., znamená? Jaký byl váš nejambicióznější projekt?
Musím přiznat, že jsem workoholik, a co opravdu nesnáším je, když mám nezaměstnané ruce. Nemohu doma jen tak sedět a například koukat na film. Jsem ráda, když něco tvořím a když mám zaneprázdněné ruce. Pletení je jednak o tvoření, ale také je to, no vy víte, huňaté a barevné. Dělá mě to šťastnou. A nejlepší na pletení je, že ať to, co jste upletli, nosí kdokoliv, víte, že mu bude teplo a příjemně. I když vím, že ručně pletené doplňky, nebo svetry mohou být riskantním dárkem, haha. Taky si myslím, že ručně pletené věci mají mnohem lepší schopnost zahřát. Mohla bych to říct opravdu kýčovitě a odůvodnit to tím, že je to “pletené s láskou“, protože jiný důvod neznám. Avšak proces proplétání každého očka zvlášť ke konečnému výsledku činí ručně pletené věci velmi odlišné od těch kupovaných v obchodě. A další věc, také kýčovitá a také pravdivá je, že co mě na tom nejvíce baví je možnost vyčarovat na něčí tváři úsměv. To je asi můj hlavní cíl, jak u umění, tak u pletení.
Můj nejambicióznější projekt je asi má krajkovaná pis-hawl, na které zrovna pracuji.
http://www.ravelry.com/patterns/library/queen-annes-lace-5 Neustále to musím přerušovat a pracovat na věcech do obchodu a na dárcích, takže to trvá strašně dlouho.
Také spřádání 16ti uncové bavlny, na čemž zrovna pracuji, je velmi náročné, ale vzrušující.
Využíváte věcí, které jste se naučila v jedné práci, v práci jiné? Jak moc jsou vaše různé práce spojené?
Veškerá má práce je spojená do jedné skupiny, nazvané “umění“, ale jinak si mé animace, pletení a hudba nejsou nijak příbuzné. Ale co se naučím při jednom animačním projektu, s jistotou využiji při dalším. To je něco, co člověk musí dělat, jinak by se v ničem nezlepšil!
Jak relaxujete?
No to je něco, v čem jsem opravdu špatná. Lidé si myslí, že nikdy nepřestanu pracovat a popravdě to tak je. Ale můj argument je takový, že vlastně nepracuji. Kreslení a pletení je mé hobby a dělám to ráda. Shodou okolností je to i má práce. Ale i když je kreslení a pletení mým hobby, velmi se snažím udělat to, co dělám kvalitním, abych si připadala, jako, že pracuji. Nejklidněji se asi cítím, když jsem někde s přáteli, zatímco pletu/kreslím.
Oficiální stránka: http://azure-m.com
Obchod: http://knits.azure-m.com
Na Ravelry pod jménem azure-m