view counter
Share |

Antidepresiva a co byste o nich měli vědět

Pilulky štěstí
Jen v loňském roce spolykali Češi 6,5 milionu balení antidepresiv, což je skoro třikrát více než před deseti lety. Znamená to, že jsme na tom psychicky stále hůř, nebo jsme se „jen“ přestali bát psychiatrů a léků, které nám předepisují?  
Pokud jde o duševní zdraví české populace, lékařské statistiky zrovna neoplývají optimismem. Počty lidí, kteří poprvé zaklepají na dveře psychiatrické ordinace, během deseti let vzrostly i o několik set procent. Po antidepresivech saháme stále častěji, a to dokonce i tehdy, když je tak úplně nepotřebujeme. Antidepresiva nedokážou vyřešit partnerské problémy nebo třeba stres v práci, ale i tak je mnohdy polykáme v naději, že nám bude lépe. Přesto zřejmě nezažíváme epidemii psychických poruch. Ani rostoucí spotřeba antidepresiv, jen v roce 2015 Češi spotřebovali 6,5 milionu balení, nemusí být tak úplně špatná zpráva, jak se na první pohled zná.
„Nemůžeme jednoznačně říci, že jsou Češi více depresivní nebo úzkostní. Můžeme jen říci, že jsou více léčeni,“ shrnuje profesor Cyril Höschl, přednosta Národního ústavu duševního zdraví. Díky tomu, že se zlepšuje dostupnost psychiatrické péče, roste počet ošetření a také více lidí odchází od lékaře s receptem. A hlavně pomalu mizí přesvědčení, že brát „prášky na hlavu“ je životní prohra, za kterou se člověk musí stydět. Týká se to zejména onemocnění, která se léčí právě antidepresivy, což zdaleka není jen deprese. Byť velmi pravděpodobně počet depresivních pacientů nejen u nás, ale i v jiných vyspělých zemích světa roste, ale ne tak dramaticky, jak by naznačovala data o nárůstu spotřeby antidepresiv.  
Podle údajů Ústavu zdravotních informací a statistiky (ÚZIS) vzrostl počet prvních návštěv pacientů s afektivními poruchami, mezi které patří i deprese, mezi roky 1994 a 2013 o těžko uvěřitelných 293 %. Počet nemocných, kteří poprvé přijdou s některou z neurotických poruch, ke kterým patří různé úzkosti a fobie, se za stejné období zvýšil o 226 %. Ale ani takto vysoká čísla ještě neznamenají, že to s námi jde po psychické stránce rychle z kopce. „Je velmi nepravděpodobné, že by za pouhých deset let několikanásobně vzrostl počet psychicky nemocných lidí v populaci. Můžeme jen konstatovat, že v minulosti řada těch, které dnes léčíme a jsme schopni jim účinně pomoci, nebyla léčena vůbec,“ popisuje profesor Jiří Raboch, přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Ani dnes ale nejsou léčeni všichni lidé, kteří by to potřebovali, což se týká všech zemí světa. „Spotřeba antidepresiv v České republice roste. Roste zejména proto, že ještě není na úrovni vyspělých evropských států. Až v poslední době se začínáme přibližovat západoevropským zemím,“ popisuje Jakub Dvořáček, ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP). Jen deprese někdy během života potká každého desátého člověka, úzkostné poruchy se pak vyskytují ještě častěji. „S jistou nadsázkou lze říci, že řada z nás se svého duševního onemocnění v průběhu života dožije. Žijeme totiž mnohem déle než naši předkové. Moderní medicína již dokázala dobře zvládnout celou řadu onemocnění, jako například choroby srdce, tím ale paradoxně uvolnila prostor pro psychické choroby,“ vysvětluje profesor Raboch. Psychiatrickým pacientem se tak může stát úplně každý, i když si to raději moc nepřipouštíme.
Antidepresiva na úzkost i demenci
Profesor Raboch jako mladý lékař začínal v době, kdy se dostupná antidepresiva dala spočítat na prstech jedné ruky a byla spojena s tak výraznými vedlejšími účinky, že ani nemělo smysl je předepisovat u „lehčích“ pacientů. U nemocných se objevovaly závažné poruchy srdečního rytmu, sucho v ústech, zácpa, zadržování moči, nárůst chuti k jídlu, a tedy zvýšení hmotnosti nebo třeba riziko, že u starších pacientů dojde k poruchám paměti a vnímání. Antidepresivy se tak léčili pouze pacienti s těžkými depresemi. Dnes, po několika desítkách let vývoje léků, kdy se objevilo hned několik generací antidepresiv a desítky různých preparátů a současně se podařilo výrazně snížit výskyt vedlejších účinků, zmírnit jejich závažnost i snížit účinné dávky, tyto léky dostávají i nemocní, kteří vůbec nemají depresi. To ale neznamená, že by u nich tato léčba neměla smysl. Pacienti s depresemi dnes tvoří jen malý zlomek nemocných, kteří antidepresiva užívají. Různé psychiatrické diagnózy ale vyžadují různé dávkování antidepresiv, což se pak podepisuje na celkové spotřebě těchto léků. Například úzkostní pacienti, kteří tvoří největší skupinu nemocných, již jsou léčeni antidepresivy, potřebují až čtyřnásobně vyšší dávky léků než nemocní s depresí.
„Říkám svým studentům, že jen podle názvu nepoznají, při jakých stavech antidepresiva mohou pomoci. Dnes se antidepresiva s úspěchem používají u velkého množství pacientů s úzkostnými poruchami, tedy generalizované úzkostné poruše, sociální fobii, panické poruše či obsedantně kompulzivní poruše, při léčbě schizofrenie, pokud je doprovázena sekundární depresí, ale také u pacientů s demencemi, protože demence velmi často začínají právě jako deprese, ale také u pacientů s chronickými bolestmi,“ vyjmenovává docent Martin Anders, který působí na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN a zároveň je budoucím předsedou Psychiatrické společnosti ČLS JEP. Právě nových pacientů s demencemi, které se rozvíjejí například u Alzheimerovy nebo Parkinsonovy nemoci, přibylo v psychiatrických ordinacích nejvíc. Od roku 1994 do 2013 se jejich počet zvýšil o 381 % a spolu se stárnutím populace jich bude ještě více přibývat. Tito nemocní pak mají s těmi, kteří trpí depresemi, společného víc, než se na první pohled zdá.
Celosvětově rostoucí počet pacientů s demencemi ale také znamená více pozornosti výzkumu, a tedy i vývoji možných nových léků, které by mohly pomoci i nemocným s depresemi. „Moderní pojetí chápe depresi jako neurodegenerativní onemocnění mozku, tedy stav, kdy dochází k nerovnováze mezi nově tvořenými neurony v mozku a těmi, co zanikají. Dnes již existují léky schopné pozitivně ovlivnit vznik nových neuronů, a tedy být efektivní i při léčbě depresí,“ shrnuje docent Anders s tím, že u dlouhodobě neléčených pacientů s depresí snadněji vznikne stav připomínající demenci, i když jsou tito nemocní „jen“ depresivní. Pokud se ale jejich stav neřeší, může se u nich demence skutečně rozvinout. V případě, že současně užívají léky ze skupiny benzodiazepinů, což je u seniorů velmi rozšířené, může dojít k tomu, že u nich vznikne jen těžko zvladatelná demence. Velká část seniorů přitom běžně užívá anxiolytika, tedy různé „prášky na spaní“ nebo „na uklidnění“, jako třeba Neurol, Diazepam či Lexaurin, aniž by věděli, že urychlují proces rozvoje demence. „Dlouhodobé užívání léků ze skupiny benzodiazepinů může vést až k rozvoji život ohrožujících deliriózních stavů a právě tyto léky patří k vůbec nejčastěji nesprávně předepisovaným, a to zejména u seniorů,“ upozorňuje psychiatr. Lidé, kteří si vyzvednou své „prášky“ v podobě anxiolytik, ale vůbec netuší, že důsledkem dlouhodobého užívání těchto léků může být delirium, epilepsie nebo právě demence. Dobrá zpráva je, že spotřeba anxiolytik v Česku klesá, a to také díky rostoucí spotřebě antidepresiv.
Prášky „na hlavu“ i „na nervy“
Získat antidepresiva, ale i anxiolytika, je dnes mnohem snazší než v minulosti. Tyto léky mohou předepisovat nejen psychiatři či neurologové, ale také praktičtí lékaři. Omezení preskripce je jen u několika málo přípravků. „To, že mohou praktičtí lékaři předepsat antidepresiva, je správný krok, protože lidé s psychickými poruchami často hledají pomoc ve svém nejbližším okolí, což je nejen rodina, ale i praktický lékař,“ popisuje profesor Raboch. Mnoha nemocným se tak dostane pomoci, aniž by museli překonat strach z toho, že je bude léčit psychiatr. „Dříve se praktičtí lékaři velmi obávali předepisovat antidepresiva, což se dnes naštěstí nebojí. Jsou více vzdělaní v oblasti psychických poruch a dělají dobrou práci,“ dodává psychiatr.
Jenže zlepšení dostupnosti antidepresiv s sebou nese i riziko, že je dostanou i lidé, kteří je nepotřebují. Pomyslnými viníky tohoto stavu ale nejsou pouze lékaři, kteří se třeba chtějí „zbavit“ obtížného pacienta, kterému po fyzické stránce nic nechybí. „Antidepresiva nejsou lékem na každou bolístku v našem životě. Jako psychiatři léčíme pacienty s duševními poruchami, ale nedokážeme vyřešit životní problémy všech lidí,“ upozorňuje profesor Raboch. Antidepresiva jsou paradoxně účinnější u středně těžkých a těžkých stavů, u těch lehčích účinkují také, ale méně. Velmi účinnou, ale zrádnou pomocí jsou pak anxiolytika. „Pozitivní efekt velmi rychlého nástupu účinku s sebou nese i riziko rozvoje závislosti. Stejný mechanismus, který umožňuje bezprostřední efekt léků, se podílí na rozvoji závislosti, která se může rozvinout už po několika týdnech užívání,“ přibližuje Petr Popov, primář Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN. Ke starostem třeba ohledně rozvodu se tak přidává další problém v podobě silné závislosti. „Pouze farmakologicky se životní problémy vyřešit nedají. Anxiolytika ale nabídnou rychlou úlevu od potíží, a tak se člověk cítí subjektivně lépe. Pokud je sám od sebe vysadí, velmi pravděpodobně mu bude hůř, a tak je začne užívat znovu, takže místo řešení svých potíží jen posiluje mechanismus udržování závislosti,“ dodává adiktolog. Pokud je nasazení anxiolytik namístě, je vhodné spolu s nimi podávat i antidepresiva, a překlenout tak dobu, než se objeví účinek antidepresiv, a pak anxiolytika postupně vysadit.
Víte, co se vám děje v hlavě?
„Před nasazením antidepresiv je třeba vyšetřit, že příčinou pacientových obtíží není tělesné onemocnění. U žen je třeba se zaměřit na funkci štítné žlázy. Vhodné je zkontrolovat stav minerálového hospodářství i stav jater, zda pacient není závislý na alkoholu. V ideálním případě by měl pacient absolvovat CT mozku,“ vysvětluje docent Raboch. Sám se setkal s tím, že pacienti, kteří k němu byli odeslání jako psychiatričtí, měli zcela jiná onemocnění, třeba roztroušenou sklerózu, mozkový nádor, ale i některá závažná metabolická onemocnění, na která nikdo v minulosti ani nepomyslel.
Navíc účinek antidepresiv nenastupuje hned, ale až po několika týdnech užívání. „Pokud člověk potřebuje pomoc, cítit podporu a mít možnost sdílení svých starostí, antidepresiva mu sama o sobě nepomohou. Velmi důležitý je v tomto případě psychoterapeutický přístup,“ dodává. Jenže získat kvalitního psychoterapeuta hrazeného ze zdravotního pojištění je problém a na terapie „za své“, které vyjdou okolo 500 až 1000 Kč na hodinu, nemá každý. Navíc efekt psychoterapie se ukáže až po několika měsících, byť přetrvává déle než po ukončení léčby antidepresivy. Ta může trvat několik měsíců, ale i let, nebo dokonce celý život. „Obecně platí, že po první depresivní epizodě je možné ukončení terapie zhruba po 6 až 9 měsících, kdy se dostaví remise. Současně ale platí, že od určité fáze je léčba zároveň ochranou před nástupem další depresivní epizody,“ popsuje docent Anders. Pravděpodobnost návratu deprese je po první epizodě 50 %, po druhé už 75 %, po třetí 90 % a po čtvrté už je to téměř 100 %. Proto pacienti, u kterých se depresivní epizody několikrát opakovaly, často užívají antidepresiva po zbytek života. Ideální je pak kombinace léků s psychoterapií. Na tu ale v lékařských ordinacích není čas. Podle výzkumu Psychiatrické společnosti ČLS JEP má český psychiatr v průměru 13 minut na pacienta, čímž se ale příliš neliší od svých kolegů v cizině.
Hýbejte se a pěstujte koníčky
Díky antidepresivům je pro řadu lidí jejich život snesitelnější, i když se jim nedaří vyřešit problémy, které mají doma nebo v práci. Mohou ale žít o něco lépe, což není málo. Stále jsou tyto léky lepší volbou, než když se člověk začne „léčit“ sám, třeba pomocí alkoholu nebo různě získaných anxiolytik. Ty se dají snadno, ale nelegálně sehnat přes internet a podle odhadů jsou na nich jen v Česku závislé desítky tisíc lidí. „Brát léky je pro mnoho lidí to jediné, co pro sebe mohou udělat. Často ani nechtějí přemýšlet nad tím, jak svou situaci změnit, ale jen jak přežít,“ dodává primář Popov.  
Stejně tak není správný nápad řešit svoje úzkosti kouřením marihuany, byť se začíná ukazovat, že konopí a látky v něm obsažené by mohly mít budoucnost při léčbě psychických poruch. „S tím, jak se stále více prosazuje individualizovaná medicína, budeme schopni i konopí a látky z něj lépe „naladit“ pro konkrétního pacienta. Rizika „domácí léčby“ jsou ale značná, u predisponovaných jedinců může dojít ke spuštění psychózy, a to i po jednorázovém použití,“ varuje Tomáš Zábranský, ředitel pro výzkum Mezinárodního institutu pro výzkum konopí (ICCI). Bez konzultace s psychiatrem marihuanu jako lék na psychické problémy jednoznačně nedoporučuje.
To ale neznamená, že by člověk nemohl pro své psychické zdraví sám něco udělat. Doporučení psychiatrů jsou zdánlivě banální, ale účinná, jen nepůsobí tak rychle jako léky. „Pravidelně se hýbat, přemýšlet nad tím, co člověk jí, mít čas na přátele a své záliby, tedy nežít jen prací. To jsou rady, které znějí banálně, ale skutečně fungují. Jen na tato pravidla ve svém každodenním životě zapomínáme – a to je škoda,“ uzavírá profesor Raboch.
Další informace a články o zdraví, duševních chorobách a jejich léčbě najdete na Patalie.cz, včetně možnosti zdarma si stáhnout příručky např. „Kapesní průvodce psychickými poruchami“, „Jak si udržet zdravý rozum“, „Jak se zbavit traumat“, „Psychické poruchy u dětí“ nebo „Co je to psychosomatika a jak funguje?“ a další.
Autor: Ludmila Hamplová


jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.