Anketa o módě a stylu: Haruna Honcoop

Haruna Honcoop je česko-japonská nezávislá filmařka, cestovatelka a studentka posledního ročníku Centra audiovizuálních studií na FAMU. V pátek 29. září uvádí v nově otevřeném prostoru CAMP (Vyšehradká 51, Praha 1) premiéru svého snímku Na věčné časy (Built to Last), ve kterém zachycuje socialistickou architekturu jedenácti zemí východní Evropy. Vstup na filmovou projekci včetně diskuze a afterparty je zdarma!
Zajímá vás, jak Haruna Honcoop bojuje proti šedi?
 
Vaše definice módy a stylu?
Většinou se snažím vyhýbat se trendům. Ale když na to přijde, ráda podpořím lokální designéry v jakékoliv zemi, kterou projíždím a úplně ze všeho nejraději nosím místo sak "haori" - ta krátká japonská hedvábná, ručně vyšívaná "kimona" s dlouhatánskými rukávy. A někdy se namaluji jako gejša - neberu to jako pózu, jsem prostě jen napůl Japonka.  
 
Co máte nejraději na své práci?
Adrenalin a to, že si nemůžete život jakožto freelancer jakkoliv plánovat, tudíž žijete ze dne na den a spontánně. Naučí vás to nemít obavy o materiální věci, protože tvorba je alfa a omega všeho. Jsem filmařka, dělám nezávislé dokumenty, občas točím videoklipy nebo nějaké making of či behind the scenes z různých akcí. Jedinou nevýhodou a rizikem tohoto svobodného, kreativního povolání však je, že třeba někdy nemáte na nájem, takže někdy to může být i pořádný stres. 
 
Jak si dobíjíte baterky?
Cestami po světě, návštěvou kina, poslechem hudby, kvalitními konverzacemi se svými přáteli, pobytem v přírodě u nás na chatě v Hradištku pod Medníkem a prací na zajímavých filmových projektech se zajímavými lidmi. Právě takováhle práce, když si řeknete, že to má smysl, dělá vám radost, je naplňující a dobíjí baterky ze všeho nejvíc. 
 
Co děláte proti šedi?
Snažím se přinést trochu barev do života svými filmy, reflektovat v nich šeď a omezenost uvažování některých lidí. Ve svém absolventském FAMU filmu Built to Last jsem v posledních 4 letech zpracovávala téma architektury socialismu po válce až do pádu železné opony v 11 zemích východní Evropy, kde zachycuji jak ponurou, monotónní šedivou architekturu, tak naopak jásavě barevné mozaiky, pompézní stavby stalinského typu, a vedle toho pak naprosto modernistickou architekturu, která sice vznikla za komunistického režimu, ale byla stavěna době navzdory. Snažila jsem se tento paradox v architektuře minulého režimu rozklíčovat, zdokumentovat a vysvětlit. Mnozí lidé totiž házejí všechny ty baráky do jednoho pytle a nerozlišují mezi kvalitou a originálností některých staveb i navzdory tomu, že ty byly stavěny bez podpory režimu. Snažím se tedy toto jednostranné uvažování a nálepkování vyvrátit a lobbuji za to, aby stavby, které mají stigma komunismu, nebyly bourány a další generace díky jejich záchraně si mohla tu dobu umět nějak představit a dále ji reflektovat. Vždyť i kubismus, funkcionalismus či jiné styly se lidem nejdříve nelíbily a dnes jsme rádi, že stojí. -
 
event: https://www.facebook.com/events/109859769757649/