Adam Fuchs: Jezdím sockou a fotím si 1.

Je mladý, fotí, a fotí skvěle. V jeho životopisu zatím nenajdete ohromující soupisy výstav a publikací, ale my jsme z něj nadšeni. Seznamte se: Adam Fuchs.

Na úvod klasická otázka - jak by ses představil čtenářům v jedné větě?

Fotím si. Někdy víc, někdy míň. Foťák je se mnou pořád. Hodně podléhám prostředí, pocitům, náladám. 

Vypadá to, že fotíš stále, jak vypadá tvůj den, máš nějaké rituály?

Rituály obecně ctím. Rád chodím městem, krajem, jezdím sockou, autem a fotím si. Moc rád se pak těmi obrázky probírám, hraju si s nima. Třídím je, rámuju, zakládám, a dělám z nich svý dailies. Taky si rád čtu ve vaně, dávám sauny, bazény, občas si ráno zaběhám. To jsou fajn rituály.

Kde žiješ? A má to místo na tebe nějaký vliv?

Tři roky už bydlím v Dejvicích na Podbabě. Hodně jsem si to tu zamiloval. Pro mne má to sousedství ducha. Spousty starých, původních zákoutí, domů, dvorků. Lidí, kteří se na sebe na ulici usmějou, pozdraví se, vlídných pejskařů a studentů kolem Kulaťáku nebo spěchajících do školy na Suchdol. Trochu maloměsto, ale v dobrým slova smyslu. Ty lidi o sobě vědí. Taky mi Dejvice přijdou jakoby za hranicí toho pražskýho shonu, navíc jsme tam v přírodě. Vyhlídka na Babě naproti, Troja přes Vltavu, parádní Stromovka za rohem. Odpověď je tedy ano, jsem ovlivněn, dejvickou pohodou a klidem.

MOMENT PRAVDY

Jak na tebe zapůsobila digitalizace a kdy sis pořídil první digitál?

Většinou si fotím, jak to přijde, takže za digitál jsem rád. Nejsem omezen množstvím materiálu. Obdivuji sice soustředěné tvůrce, kteří dokáží moment pravdy zachytit v jednom obrázku, ale já jich zatím potřebuji víc.

Jsi samouk, nebo jsi fotografii studoval, případně chodil někam do kurzu? A jaký fotograf tě nejvíc okouzluje?

Chodil jsem na grafárnu do Hellichovky, což byly skvělé časy. Jen bych rád v paměti zachoval trochu víc třeba z dějin výtvarné kultury, historie fotky nebo technologie. To byly dary, které jsme dostávali, jen jsme si jich asi dost nevážili.
Z fotografů je mi hodně blízko Bohdan Holomíček. Díky němu jsem vlastně začal fotit. Bohdanovy obrázky jsou hodně lidský a přirozený. Navíc je to umělec života, který své prožitky průběžně zaznamenává a vytváří takový osobitý a podle mne úžasný záznam doby. Boďovy fotky miluju a jeho životní grácie bych rád jednou dosáhl.

Fotíš ještě na film? Nikon, nebo Canon, Leica, nebo Hasselblad, Orwo, nebo Fomapan? A vyvolávaš si fotky sám?

Vždycky jsem měl Nikony. Přijdou mi takový opravdový, nerozbitný, věčný. Co se objevily digitály, na film nefotím, takže ani nevolám. Ale těším se, až přijde ten čas, čas klidu, a já se k tomu zase vrátím. Budu mít Leicu, víc se zasoustředím, a udělám s ní ty nejlepší obrázky. Třeba jako dělá Tonda Kratochvíl, další z fotofavoritů;)

Stránky Adama Fuchse najdete na http://www.facebook.com/adamfuchs