100°C: Na guerilla akce musí mít člověk sílu

Skupině 100°C vyšlo nedávno jako příloha týdeníku Reflex DVD Live at Open Air Festival 2010. Nejen o tomto, na české prostředí, jedinečném tahu jsem pohovořil se zpěvákem a kytaristou Jakubem, basákem Ondrou a DJem Karlem.   

Co vás k tomu vydat koncertní záznam jako přílohu časopisu motivovalo?

Karel Vaněk: Vydali jsme už řadu desek a po těch zkušenostech jsme přišli na to, jak to tady funguje, jaký jsou na českým trhu a v obchodech možnosti. V létě jsme natáčeli na Open Air Festivalu záznam z koncertu, nicméně ten záměr, jestli to vydáme, nebo nevydáme, tam nebyl. Rozhodli sme se, že bychom to vydali jako přílohu časopisu. Tady ale bohužel nabídka hudebních periodik není úplně pestrá, takže adepti byly nakonec jenom dva – Report a Reflex. Report ale přestal v tištěný podobě vycházet, tak jsme udělali nabídku Reflexu, kterej nám řekl, že by to chtěl vydat.

Reflektujete tím nějak situaci na tuzemském trhu?

Karel: Je to tak trošku odpověď na současný neprodeje českejch interpretů. I když je nahrávka ve výborný kvalitě a kapela hraje supr, lidi do obchodů nechodí. Je to svým způsobem neprodejný. Nosiče dneska slouží spíš pro promotion účely, jako prodejní artikl.

Vy si v kapele děláte všechno sami, ať už jde o vizuál, tvorbu webovek nebo videoklipů. Měli jste někdy nějakýho manažera?

Karel: V poslední pětiletý éře jsme měli dva, starali se o nás dva manažeři z Prahy. Ale před časem jsme se rozhodli, že si i ten booking budeme dělat sami.

BOOKING V ČECHÁCH

Vidíte v tom i nevýhody?

Karel: Tak samozřejmě je to víc práce a booking v Čechách znamená mít plno dobrejch kontaktů, bez kterejch se to vlastně ani nedá dělat. Určitě s tím máme trochu problémy, ale zase máme tu situaci pod kontrolou. Chceme totiž vědět, na jaký koncerty jedeme, za jakých podmínek tam jedeme a jak to tam bude vypadat.

Vnímáte jako ideální, když si sami vytváříte audiovizuály, hlavně videoklipy? Někdo to má tak, že potřebuje odstup, zadá to někomu zvenčí…

Jakub Johánek: Já to beru tak, že 100°C je značka. Když si vezmeš přímo ten název, tak je to nějaká značka kvality, videa, grafiky, zvuku. Všechno to většinou vyplývá z nějaký komunikace. Ondra (basák a tvůrce videoklipů, pozn.) sice má svůj námět a my se potom třeba společně podílíme na scénáři, ale víme, že tomu tolik nerozumíme, takže má naši důvěru. Chceme se na tom společně podílet. Samozřejmě jsme si taky někdy říkali, že si do toho necháme kecat a někomu to nabídnem, ale já chápu, že Ondra si chce stát za svým, protože to je jeho tvorba, stejně jako já chci mít pod kontrolou zvuk kapely.

Ondřej Urbanec: Ale hlavně ty klipy nedělám jenom já, ale spousta dalších lidí; různý maskéři, střihači, kameramani. Je to práce velkýho týmu. Třeba na videu ke skladbě Cream se podílelo kolem padesáti lidí. Dělají to odborníci, v případě Creamu třeba kameraman, kterej teď natočil Lidice.

Otázka, která musí padnout. Nemáte nutkání se prezentovat i v cizině?

Karel: Díky Reflexu jsme vyšli i v Belgii a na Slovensku. Ten projekt má mezinárodní přesah. Desku Brant Rock máme díky vydavatelství Indies i na iTunes, je to možný sehnat na webech, který jsou světově známý.

Jakub: Vím, že nás hráli v Los Angeles v nějakým rádiu, různě po Státech to zaznělo. Samozřejmě, že se tomu nevěnovali redakčně, nicméně ty písničky proběhly.

To, co hrajete, není česká muzika.

Ondřej: Jak zpíváme anglicky a hrajeme takovou tu světovou muziku, jsme vlastně v konkurenci s kapelama, který jsou světově mnohem víc známý. Trošku si tím ztěžujeme naše působení třeba v tom smyslu, že se dostáváš u českýho fanouška do konkurence se zahraničníma kapelama.

Což je nesrovnatelný.

Ondřej: Není to nesrovnatelný, ale třeba lidi, který nás neznaj a slyšej nás v rádiu, si řeknou, že jsme odněkud z ciziny. V tom to tady v Čechách máme malinko těžší, ale zas na druhou stranu je tady ta možnost přesahu do zahraničí.

BOLENÍ BŘICHA

Vy spolu hrajete poměrně dlouho. Co vás žene dál? Kromě toho, že vás muzika baví?

Karel: Zábava je tady v Čechách určitě pořád na prvním místě, protože interpretů, kterejm jejich tvorba generuje velkej zisk, moc není. Určitě je to o zábavě, kapela je svým způsobem parta. Baví nás společný víkendy. Občas se i někam podíváme.

Jakub: Pro většinu z nás je to kreativní koníček. Mě pak v určitý roční období začne bolet břicho, což znamená, že už se dlouho nic nedělalo. Tak to má asi každej malíř, každej filmař, každej básník, je to pro něj způsob nějakýho vyjádření. Samozřejmě, když to dlouho neděláš, tak hned nepřeskočí ta jiskřička, ale musíš to ze sebe dostat.

Co vás v poslední době zaujalo?

Ondřej: Mně se na Febiofestu líbil film Somewhere od Sofie Coppoly.

Jakub: Mně se líbil Lepší svět, což je norsko-švédskej film o mezigeneračním souboji.

Ondřej: Já byl začátkem března na koncertě White Lies. Výborný předkapely, hudba, profesionalita. Nevídaná v takovýmhle malým klubu, jakým je pražskej Lucerna Music Bar..

Jakub: Mně se třeba líbí line-up letošního Colours of Ostrava…

Tam vystoupí Public Image Limited s Johnnym Lydonem.

Jakub: Spíš, že jsou tam Grinderman, the Horrors, nebo třeba Joan As Police Woman.

Co ty Karle, ty nic zajímavýho nemáš?

Karel: Na Febiu jsem se byl taky podívat na filmu Black and White.

Tak to bude reklama Febiu…

Karel: No ne, tak to je teď aktuální. Taky se mi líbil koncert Jaga Jazzist, ty se mi líbili. Určitě se těším na novou desku Cartonnage, nedávno měli křest v Akropoli, to je kapela, která mě zajímá. Pak mě taky zajímaj Goodfellas, protože je známe dlouho…

Ty teď vylepili po všech chodnících ty samolepky.

Karel: Určitě mají luxusní, nevídaný PR.

Ondřej: Já jsem dělal dvě videa Republic of Two, takže to mě oslovilo, ale spíš díky tý spolupráci.

Jakub: Já se byl podívat na Radio Wave session na Magnetik. To byla taková vražedná futuristická zábava. Mně se ale víc líbí projekt Die alten Maschinen, kterým jsem dělal remix písničky This Toy. Ve Státech se prý líbil, takže jsem byl rád. Pak tu byl ještě takovej ten klubovej fenomén roku 2010, projekt DVA, ti manželé. Jsou to takoví přírodní lidi a myslím si, že jsou díky tomu dost blízko českým posluchačům.

MAFIÁNSKÁ REKLAMA

Co si myslíte o současným přístupu k promotion? Viz třeba ten výlep Goodfellas po všemožných chodnících.

Karel: Dneska je těch možností určitě hodně. Standardní plakáty na zastávkách tramvají už nikoho moc nezajímaj.

Jak to máte vy? Fungujete docela dlouho, takže už bych to neviděl na nějaký guerilla akce.

Karel: No proto jsme se dohodli s Reflexem. Tenhle postup je tady v Čechách nestandardní, Reflex to dělá poprvé za dvacet let, co funguje. A to, co dělaj třeba ty Goodfellas, reklama na netradičních místech, určitě zaujme, protože plakáty na zastávkách už jsme vážně všichni viděli tisíckrát…

Jakub: Ale člověk na guerillu už nemá tolik síly.

Radiohead před tejdnem v pondělí třeba rozdávali na Václavským náměstí v Praze noviny, bylo na to avízo na internetu.

Karel: Těch možností je spousta, hlavně díky internetu, kde se to dá komunikovat se spoustou lidí. Určitě se dá dělat spousta věcí, než jen standard: rádio, plakát.

Jakub: My si hrajeme s teaserama, kdy máme krátký audio a video. Je to vlastně převedení guerilly.

Ondřej: My jsme guerilla marketing  dělali vlastně už v době, kdy se vůbec nevědělo, co to je. Vylepovali jsme samolepky na různý místa. Teď už ale hledáme jiný přístupy. Máme ale samozřejmě milion zážitků, jak nás chytli policajti.

Jakub: Měli jsme to ale už tak vychytaný, že jsme věděli, kdy ty policajti jezdí, a normálně jsme chodili za nima. Pak jsme ve Varech vylepovali na ploše, kde se to nesmí, ale stejně jsme to dělali, protože šlo o nejlepší místo. Měli sme takový speciální baťohy, fakt to bylo promyšlený. Vždycky jsme chodili ráno, třeba ve tři jsme se probudili a do šesti lepili. Při jednom nelegálním počinu přiběhli policajti, my to začali schovávat, kýbl se dal někam za roh. Voni to všechno dohledali, protože jsou to sherlockové, a když už jsme nevěděli, co máme udělat, tak jsem začal takovou scénku, že ty plakáty vlastně sundaváme. Policajt říká: „Počkejte, přestaňte si z nás dělat prdel, nejsme včerejší, že tady ňáký kluci lepí plakáty a tvrdí, že je sundavaj.“ A já mu řekl: „Podívejte se, tak si to tady spolu zkusíme, pojďme.“ A šli jsme k těm plakátovacím plochám a já říkám: „Tady máme to lepidlo, tím se to úplně nejlíp slepuje. Protože to je konkurence, oni nám chtějí zrušit akci, tak mi je slepujem. My vlastně děláme práci pro vás.“ Namazal jsem ten plakát celej a takhle jsem ho úplně jednoduše sundal. A řekl sem: „Teď ho takhle sundáte, zmuchláte a dáte ho do tříděnýho odpadu. Všechno je v pořádku. A tím se vlastně snažím lidem, který ty plochy mají legálně, vlastně zpátky vrátit to jejich místo.“ Tak samozřejmě na nás hodili totální skelnej pohled, ale nic neřekli. Bylo to fakt trapný.

Co vlastně po hudební stránce chystáte?

Karel: Rádi bychom představili novej singl s videoklipem. To by mohlo vzniknout třeba v průběhu dalšího měsíce.

Jakub: Eye for an Eye se to bude jmenovat.

Jaký to bude po hudební stránce?

Jakub: Takovej těžkopádnej minimalismus, nicméně se snahou napasovat to do písničkový formy.

Inspiruje vás při skládání někdo?

Karel: Všichni poslouchají hodně věcí a to tě bohužel vždycky nějakým způsobem deformuje. Ňejaká ta retardace tam je.

Ondřej: Já jsem ovlivněnej spíš dobou, která je reflektovaná na každým novým albu.

Jakub: Já mám pocit, že je toho tolik, že si nemůžeš přesně říct, vodkud se co konkrétně přihodilo. Je to tak nehmatatelný. Je to dobou.

Ondřej: A příběhy kolem nás.

Karel: Přesně tak.